- LHC Česká Lípa 470B01, 470B01a, 470B01b, 470B501, 470B970, 470B971, 470C01, 470C01b, 470C02a, 470C502, 470C503, 470C505

- Katastrální území:

Veselí nad Ploučnicí - p.p.č. 471/1 část, 471/2 část, 471/11 část, 589 část

Provodín – p.p.č. 530/3, 532/2, 535/1 část, 866/1

- CHKO Kokořínsko – Máchův kraj – III. zóna

Po technické a na většině plochy i biologické rekultivaci Provodínské pískovny zde zůstala řada ploch, kde se vytvořila raně sukcesní stadia písčin s drobnými vodními plochami a na ně navázanými druhy. Tato společenstva a druhy jsou v krajině velmi vzácné a v současnosti se nejčastěji vyskytují právě na plochách po ukončení těžby. V těžebních prostorech tak často nacházejí útočiště živočišné a rostlinné druhy, které v běžné krajině nezvládnou konkurenci ostatních. Pro ně je proto důležité tato stanoviště zachovat. V Provodínské pískovně se jedná o tato stanoviště:

Tůně

Tůně využívají k rozmnožování obojživelníci, jedná se především o kriticky ohroženou ropuchu krátkonohou (Epidalea calamita), dále se zde rozmnožuje silně ohrožená blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) či skokan štíhlý (Rana dalmatina), silně ohrožený čolek obecný (Lissotriton vulgaris). Ropucha krátkonohá vyžaduje přítomnost otevřených a nezarostlých biotopů, v nichž se vyskytuje po celý rok vyjma doby kladení vajíček. Pro rozmnožování upřednostňuje malé a mělké tůně bez vegetace, či s malým množstvím vegetace. Toleruje vysoké teploty vody a velmi malé množství kyslíku rozpuštěného ve vodě. Ropuchy krátkonohé zimují jen nedaleko od místa rozmnožování a nejsou schopny migrace na větší vzdálenosti.

Strmé písčité stěny

Strmé písčité stěny využívá pro hloubení hnízdních nor řada druhů ptáků. Pískovny jsou u nás proto nejčastějším místem výskytu hnízdních kolonií ohrožené břehule říční (Riparia riparia). Břehule říční přirozeně hnízdí ve stěnách obnažených říčních břehů. Vzhledem k plošné regulaci řek jsou u nás takové břehy vzácné a lomové stěny pískoven jsou pro tyto druhy náhradním hnízdním biotopem. Břehule hnízdí v koloniích od dubna do srpna, kdy samec i samice vyhrabávají až 1 m dlouhou vertikální chodbu, na jejímž konci je klasické hnízdo, kam samice klade 3-5 vajec. Tak zabezpečí své hnízdo před predátory. Jejich potravou je hmyz. Jedná se o tažný druh, táhne v hejnech a odlétá od července do září a na svá hnízdiště se vrací zpět v dubnu až květnu. Břehule v Provodínské pískovně v současnosti nehnízdí. Nejbližší kolonie je v 3 km vzdálené Žizníkovské pískovně. Vzhledem ke zkušenostem z jiných pískoven, je pravděpodobné, že nově vytvořený hnízdní biotop bude tímto druhem využit.

Vegetace otevřených písčin

V raně sukcesních stadiích vegetace písčin zpočátku převažují vzácnější jednoleté druhy, jako například bělolist nejmenší (Filago minima) nebo nahoprutka písečná (Teesdalia nudicaulis) a v průběhu sukcese se objevují vytrvalé trávy.  Pro tyto druhy je nezbytné zachovat plochy otevřené a chudé na živiny, tzn. zejména bránit zarůstání konkurenčně zdatnějšími druhy, včetně dřevin. Na otevřených písčinách žije také řada specializovaných bezobratlých, kteří vlivem intenzivního hospodaření v krajině postupně mizí. Příkladem je třeba pavouk slíďák písečný (Arctosa perita), který je nyní znám pouze na čtyřech lokalitách v ČR (3 na Moravě), jedna právě v Provodínské pískovně nebo také zajímavý brouk rýhonosec Coniocleonus turtabus. Toto prostředí vyhledávají také různé druhy motýlů, například ohrožený hnědásek kostkovaný (Melitaea cinxia), který byl v okolí pískovny zaznamenán.

‍

V současné době je část zájmového území, kde proběhla technická i biologická rekultivace, zalesněna borovicí. Výjimku tvoří pozvolné svahy a několik různě velkých ploch s různým zápojem porostu borovic. Tyto plochy mají charakter biotopu vegetace otevřených písčin s výskytem diagnostického druhu bělolistu nejmenšího. Zájmové území je dle platného hospodářského plánu v první věkové třídě, svahy jsou vedeny jako bezlesí.

Velká část lokality, kde byla provedena pouze technická rekultivace s opatřeními pro podporu populace ropuchy krátkonohé, je pokryta náletem borovice s příměsí břízy. Velká tůň a několik menších, které mají vyjílované dno nezadržují vodu. Voda se drží pouze ve dvou tůních, které mají jako podklad černou folii. Vegetace otevřených písčin zůstala jen ve středové části směrem k severnímu okraji.

Od roku 2002 do roku 2016 zde probíhala těžba písku. Po vytěžení ploch docházelo postupně v několika etapách k technické rekultivaci spojené se stabilizací stěn teras a následné biologické rekultivaci, která spočívala v osázení ploch sazenicemi borovic. Pískovna má terasovitý charakter a mimo strmých částí je plocha téměř celá osázená borovicí. Technická a biologická rekultivace byla realizována podle schváleného rekultivačního plánu z roku 1995. Po provedení technické a biologické rekultivace byly pozemky se zajištěným porostem předány zpět LČR.

Výjimkou byla malá část o výměře přibližně 2 ha, kde na základě studie „Studie provedení technické rekultivace část DP Veselí“, jejímž objednatelem byla AOPK ČR a na základě změny rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje o dočasném odnětí PUPFL v dobývacím prostoru Veselí, proběhla pouze rekultivace technická. Cílem bylo vytvoření předpokladů pro přežití vzácných a chráněných druhů, vč. populace ropuchy krátkonohé.

Technická rekultivace spočívala v realizaci několika různě velkých tůní, největší s jižní expozicí má plochu cca 0,3 ha. Tůně byly navrženy mělké s různorodými sklony břehů. Dále se v okolí zrealizovaly čtyři deponie neurovnaného klestu, pařezů a kameniva, sloužící pro zimování. Po provedení technické rekultivace byly pozemky předány do vlastnictví Lesů ČR.

V roce 2018 pak bylo Krajským úřadem Libereckého kraje na základě žádosti LČR rozhodnuto o dočasném omezení využívání pozemků o celkové výměře 2,1 ha pro plnění funkcí lesa za účelem vytvoření a ponechání vhodného biotopu pro vzácné a chráněné živočichy na dobu od 1.6.2018 do 31.12.2023. Do konce platnosti LHP pro LHC Česká Lípa 2014 – 2023 byly pozemky vedeny jako bezlesí.

Péči o lokalitu budeme provádět v součinnosti s Agenturou ochrany přírody a krajiny – regionálním pracovištěm Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj.

V území bude vytipováno několik míst pro obnovu raně sukcesního stadia vegetace otevřených písčin. Bude se jednat o lokality, které k obnově mají potenciál, tedy o místa s rozvolněným a nezapojeným porostem. Obnova raně sukcesního stadia biotopu by měla spočívat především v obnově syrového písčitého povrchu na vytipovaných plochách. Toho se docílí vytrháním dřevin v rozvolněných částech porostu. Vzniknou tak plochy, které jsou vhodným biotopem pro vegetaci otevřených písčin, ve kterých žijí také bezobratlí. Aby mohlo být toto opatření realizováno, požádáme příslušný orgán státní správy lesů o povolení dočasného omezení plnění produkční funkce lesa.

Na vhodných místech budou vybudovány nové tůně pro ropuchu krátkonohou. Tůně musí splňovat kritérium přísunu zdroje vody a jejího zadržení v místě, tzn. např. v místech, kde voda při deštích stéká po stěně. Podkladem tůní bude vhodné podloží (jíl), případně folie, tak, aby se voda nevsakovala do půdy a tůně byly trvalé. V okolí tůní vzniknou nové deponie neurovnaného klestu, pařezů a kameniva jako místa pro zimování.

Managementová opatření pro zachování raného stadia sukcese budeme dle potřeby provádět 1x za 3-5 let. Opatření budou spočívat v zachování otevřených ploch chudých na živiny, zejména v omezení zarůstání ploch nežádoucími druhy včetně dřevin.

‍

• PLO 11 Český les

• LHC 1588 Bělá nad Radbuzou

• JPRL 101L

• CHKO Český les, II. zóna

• katastrální území Pleš 75118; parcela: 1595/29

Ostrov obnovy přírody Rabov se nachází v lokalitě po dnes již zaniklé obci stejného názvu v katastrálním území Pleš, která byla postupně opuštěna kvůli vyhlášení tzv. hraničního pásma. Po zbourání domů došlo k přirozenému zarůstání celé lokality různými druhy dřevin. To vedlo ke vzniku nejenom souvislého lesa, ale i pestré mozaiky mokřadních ekosystémů, včetně rašelinných luk, suchých smilkových trávníků, mokřadních vrb a podmáčených smrčin. Nejcennějšími částmi území jsou přechodová rašeliniště a nevápnitá mechová slatiniště zásobovaná podzemní vodou s nízkým obsahem vápníku a minerálních látek. Tato stanoviště poskytují vhodné podmínky pro výskyt vzácných a ohrožených rostlinných druhů, jako jsou prstnatec májový, klikva bahenní, vrba plazivá a vachta trojlistá. Na sušších mikro-stanovištích se vyskytuje také prha chlumní a lněnka pyrenejská. Lokalita je příkladem toho, jak si příroda dokáže vzít zpět území opuštěné člověkem a vytvořit jedinečné a cenné prostředí, které navazuje na ochranné pásmo Přírodní památky „Veský mlýn“.

Současný stav oblasti Rabov z pohledu ochrany přírody ukazuje, jak se krajina postupně obnovuje v důsledku absence lidského hospodaření. Přirozená obnova území umožňuje i nadále pokračující vývoj slatinišť a přechodových rašelinišť, jež jsou útočištěm vzácné flóry a dokládají bohatou mozaiku stanovišť v tomto území. Věkově a druhově diferencovaná struktura lesa, kde se kombinují zamokřené partie s typickými smrkovými kmenovinami, vytváří řadu stanovišť vhodných pro rozmanité druhy rostlin a živočichů. Přirozená sukcese zde probíhá bez výrazných antropogenních zásahů. Současné lesní porosty zahrnují i vlhkomilné dřeviny, zejména vrby a olše. Tato struktura lesa je ideální pro hnízdění různých druhů ptáků, jako jsou bramborníček hnědý, ťuhýk obecný a bekasina otavní. Tento stav podporuje zachování biodiverzity a ekologické funkce zdejšího lesa.

Území je ukázkou spontánní sukcesní přeměny prostředí a přirozeného vývoje zdejšího biotopu. Vzácné druhy rostlin, dřevin i živočichů nalezly stabilní a ekologicky vyvážené prostředí. Přechod od obytné osady k přírodnímu ekosystému ukazuje, jak se krajina vyvíjela v reakci na změny a útlum lidské aktivity. Na stav přírodního prostředí měla vliv Plešská sklárna, která se v lokalitě nacházela a vyráběla hlavně tabulové sklo. Po uzavření a postupném ukončování výroby se osada začala vylidňovat. Úplně přestala existovat po druhé světové válce, protože se stala součástí hraničního pásma. Dříve obhospodařovaná půda se tak postupně měnila v mokřady a vlhkomilné louky, kde se uchytily vzácné druhy rostlin. Po zániku osady došlo také k samovolné obnově lesních porostů, přičemž podmáčené smrčiny, vrbové a olšové porosty postupně vytvořily stabilní ekologické prostředí. Oblast se stala i klidovou zónou pro hnízdní druhy ptáků, jako je třeba bekasina otavní, či lejsek malý.

Péče bude probíhat s minimálním lidským vlivem, aby se zachovala dynamika přírodních procesů. Podmáčené smrčiny a vlhkomilné dřeviny (vrby, olše) ponecháme bez jakéhokoli zásahu, aby poskytovaly vhodné podmínky pro biodiverzitu. Nebudeme zde realizovat žádnou umělou obnovu, proces regenerace necháme probíhat spontánně. Pouze na vybraných místech, kde by nadměrná hustota porostu mohla vést k jeho destabilizaci, provedeme jeho prosvětlení formou slabé probírky. Zásah bude cílený, šetrný a zaměřený na udržení přirozené struktury lesa. Cílem případných lesnických zásahů bude pouze podpora přirozených sukcesních procesů. Především budeme realizovat podporu původních dřevin a vytvářet vhodné prostředí pro druhy vázané na prostředí zdejších lesních ekosystémů, např. hub, bezobratlých a ptáků; nebo citlivě prosvětlovat některé partie lesa. Jakékoli lesnické zásahy v daném území budeme provádět tak, aby napomáhaly přirozenému vývoji vegetace, bez jakýchkoliv umělých či intenzivních metod. Zvolený přístup, založený na ochraně ohrožených druhů a redukci lidských zásahů do krajiny, vytváří předpoklady pro zachování ekologické rovnováhy a dlouhodobou stabilitu oblasti Rabova.