- LHC Malčany, oddělení a dílec: 41 B (jen porostní skupiny 9, 11/5, 15), C, D

- Katastrální území Čím, pozemky č. 1193/1, 1217/2

Vysýchavá doubrava přecházející ve svahový až suťový les s významným zastoupením jedle, dále porosty nepůvodní dřevinné skladby (borovice, modřín) narušené kalamitou (zejména suchem), rozvolněné, s dynamickou přirozenou obnovou listnatých dřevin (přeměna), se světlinami s povahou lesních louček.

Povaha lesa, jeho morfologie, biotopová nabídka a umístění ve vltavském kaňonu mají vysoký potenciál pro posílení populací ohrožených druhů organismů, včetně vlajkových druhů jako např. brouci krajník pižmový (Calosoma sycophanta), tesařík broskvoňový (Purpuricenus kaehleri), tesařík bukový (Cerambyx scopolii), roháč obecný (Lucanus cervus) nebo motýl světlých lesů perleťovec fialkový (Boloria euphrosyne).

Lesní porost byl kromě příměsi dubu tvořen nastupujícími kmenovinami borovice a modříny, které povětšinou odumřely v důsledku sucha a dalších disturbančních činitelů. Doubrava a svahová jedlina mají přírodě blízkou dřevinnou skladbu. Zejména s ohledem na semenáčky jedle je zde patrný tlak zvěře. V porostech je relativně velké množství mrtvého dřeva pestré struktury.

V lesním porostu předchozí vlastník neprováděl nahodilou těžbu a sterilní souše se postupně rozpadají. Je zde vydatná přirozená obnova habru, lípy a dalších listnatých dřevin. Ze strany LČR byly po nedávném nákupu tohoto lesního majetku odtěženy souše poblíž cest a na dalších rizikových místech, stejně tak ekonomicky hodnotné suché modříny, ovšem v nitru porostu byla určitá část starých souší záměrně ponechána coby biotop mrtvého dřeva a prevence proti poškození přirozené obnovy technikou.

Doubrava a svahová jedlina v poslední době nebyly intenzivně obhospodařovány a probíhal zde více méně samovolný vývoj.

Svahové jedliny nad zátokou Slapské nádrže ponecháme samovolnému vývoji. V doubravě zkombinujeme částečně samovolný vývoj (biotopové stromy, ponechání přirozeně vzniklého tlejícího dřeva) s případnou budoucí těžbou perspektivních dubových jedinců  jednotlivým výběrem. Alternativou je silné prosvětlení doubravy na podporu organismů světlého lesa (na vysýchavém stanovišti není vysoké riziko zabuřenění), s ponecháním biotopových a ekonomicky hodnotných dubů ve větším rozestupu. Došlo by k oslunění terestrického prostředí se suchými trávníky a živnými rostlinami (motýli) a oslunění biotopových dubů (saproxylický hmyz). V lesním porostu (41 C 7) ponechámé zbylou hmotu starých souší a v budoucnosti jsou možné variabilní zásahy v nové listnaté generaci porostu. Světlé partie a lokální loučky budeme udržovat na podporu druhů světlého lesa a bezlesí vhodným typem managementu (např. kosení, řízená pastva). Tato stávající bezlesí budou buď držena pod limity zalesnitelné holiny, popřípadě ošetřena výjimkou.

- LHC Děčín, JPRL 750B

- Katastrální území Valkeřice, parcely 2468, 2101/1, 2098/2, 2050/1, 2054/1, 2041, 2016/1, 2015/3

- CHKO České středohoří – IV. zóna

Biotop údolních jasanovo-olšových luhů tvoří porosty s dominantní olší lepkavou nebo jasanem ztepilým a příměsí dalších listnáčů, zejména javoru klenu a javoru mléče. Keřové patro je často husté a druhově bohaté. V bylinném patře převažuji vlhkomilné lesní druhy, např. čarovník pařížský (Circaea lutetiana), kostřava obrovská (Festuca gigantea), čistec lesní (Stachys sylvatica) a ptačinec hajní (Stellaria nemorum) spolu s druhy mezofilních lesů např. kopytník evropský (Asarum europaeum), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) a ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea). V nižších polohách je vyvinuty květnatý jarní aspekt se sasankou hajní (Anemone nemorosa), blatouchem bahenním (Caltha palustris), mokrýšem střídavolistým (Chrysosplenium alternifolium), orsejem jarním (Ficaria verna subsp. bulbifera), křivatcem žlutým (Gagea lutea) a dalšími druhy, naopak na některých lokalitách ve středních nadmořských výškách tvoří nápadný časně jarní aspekt bledule jarní (Leucojum vernum). Biotop je rozšířen podél vodních toků v celé České republice s výjimkou širokých úvalů velkých nížinných řek, nejsušších nížin a pahorkatin a nejvyšších horských poloh. Údolní jasanovo-olšové luhy jsou časté zejména v rozsáhlých lesních celcích, v nižších nadmořských výškách však byly člověkem mnohde omezeny na úzké pruhy kolem toků. Tento biotop je ohrožen změnami vodního režimu, mýcením porostů, výsadbou smrkových a jiných monokultur a eutrofizací způsobenou splachy z polí, v jejímž důsledku se v bylinném patře šíří a posléze převládají např. Ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) a kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), v keřovém pak bez černý (Sambucus nigra).

Bledule jarní (Leucojum vernum) je vytrvalá bylina s podzemní cibulí z čeledi amarylkovitých. Je zařazena mezi ohrožené zvlášť chráněné druhy rostlin. Vykvétá od února do března v olšinách, lučních nebo lesních prameništích a na vlhkých loukách od nížin do hor, nejčastěji v rozmezí nadmořských výšek 300 až 600 m. Je ohrožena úbytkem biotopů – převodem olšin na smrkové porosty a odvodňováním lesa a vlhkých luk.

zdroj: AOPK – Katalog biotopů České republiky

Lokalitu tvoří výškově a věkově diferencovaná jasanová olšina v nivě Merboltického potoka s přirozenou druhovou skladbou a s výskytem typických rostlinných společenstev. Porosty jsou tvořené zejména olší lepkavou, jasanem ztepilým, javorem klenem a dalšími vtroušenými dřevinami, jako např. topolem bílým, břízou bradavičnatou, osikou a třešní ptačí. V keřovém patře převládají vrby. Výrazný jarní aspekt zde vytváří početná populace bledule jarní.  Podle údajů z nálezové databáze ochrany přírody se v území vyskytují nebo byly pozorovány i další zvlášť chráněné či ochranářsky významné druhy jako např. skokan hnědý, ledňáček říční, mokrýš vstřícnolistý či kosatec sibiřský.

V posledních několika letech je zaznamenáváno zvýšené odumírání olší a jasanů způsobené houbovými patogeny, zejména plísní olšovou (Phytophthora alni) a voskovičkou jasanovou (Hymenoscyphus pseudoalbidus), jejíž nepohlavní stadium (Chalara fraxinea) parazituje na jasanech a způsobuje odumírání pletiv a s tím spojený opad listů, prosychání koruny a nakonec odumření celého stromu. Výrazné prosvětlení stávajícího porostu by mohlo mít za následek prosazení agresivní buřeně v bylinném patře a následné snížení početnosti bledule jarní. Negativní vliv může mít i hromadění odumřelé dřevní hmoty v místech výskytu bledulí.

Z leteckého snímku z roku 1946 je zřejmé, že část lokality v minulosti tvořily obhospodařované louky. Po kolektivizaci zemědělství v 50. letech minulého století a následném zániku obce Sluková v 60. letech minulého století přestaly být pozemky obhospodařovány a postupně zarostly lesem nebo byly zalesněny. Lesnické hospodaření v lokalitě mělo a nadále má extenzivní charakter. Ve starších porostech se provádělo zejména zpracování nahodilé těžby, v mladších porostech pak výchovné zásahy a ochrana proti zvěři.

Cílem plánovaného managementu je zachování stávajícího jasanovo - olšového luhu s typickým stromovým, keřovým i bylinným patrem. Naše zásahy na souboru lesních typů (SLT) 3L (JPRL 750B9) i nadále omezíme zejména na zpracování nahodilé těžby. Zásahy budeme provádět ve vhodném období a šetrnými způsoby tak, aby nedošlo k poškození bledulí. Nebudeme narušovat stávající vodní režim. V případě nutnosti umělé obnovy pro ni použijeme původní, stanovištně vhodné druhy (OL, JS, KL). V části lokality na SLT 3B - bohatá dubová bučina (JPRL 750B2, 750B3) je naším cílem pěstování druhově bohatých, stabilních porostů v duchu zásad trvale udržitelného hospodaření.