- LHC Vyšší Brod JPRL 15D, 17A, 17B a 17E

- Katastrální území Koryta u Hněvanova

- Lokalita se nachází v oblasti bývalé obory Metlice

Jedná se o výrazně svažitý západní svah nad řekou Vltavou, který se vyznačuje členitým, suťovitým terénem a četnými skalními výchozy, definující biotop suťových lesů – lesních porostů, které jsou úzce spjaté s kamenitým podložím a bohatou biologickou rozmanitostí. Lokalita je tvořena smíšeným lesem s převahou porostů borovice lesní a smrku, doplněných pestrým spektrem listnatých dřevin, zejména břízy, lísky, dubu, buku a jasanu.

Přibližně polovinu plochy tvoří smíšený lesní porost ve věku 70 let. Díky své struktuře a druhovému složení je tento les velmi vhodný pro šetrné lesnické hospodaření, které podporuje přirozený vývoj a vznik druhově bohatého a přírodně strukturovaného lesa.

Severní část území je mimořádně nepříznivé stanoviště borovice lesní (Pinus sylvestris), který je doplněná břízou a dalšími listnatými dřevinami. Spodní patro lesa zde obohacuje zejména líska, která přispívá k celkové pestrosti prostředí.

Naopak jižní část se nachází na úživnějším podkladu a je pestřejší – najdeme zde nejen lesní porosty, ale i vklíněné louky, které zvyšují krajinnou rozmanitost. Převládající dřevinou je sice smrk, ale zároveň se zde v hojném zastoupení vyskytují listnaté stromy jako buk, lípa, dub, jasan či bříza.

Na dotčeném území jsou po kalamitní těžbě oplocené porostní kultury dubu o rozloze cca 0,50 ha.

Na území se nacházejí pozůstatky zaniklé osady Koryta, která zde v minulosti stávala, a jejíž existence je dnes připomínána už jen terénními náznaky a drobnými stavbami. Od roku 1977 byly porosty součástí obory Metlice, která byla v roce 2023 zrušena. Po zrušení došlo i k odstranění oborního plotu. Lesnické hospodaření v této oblasti bylo po dlouhou dobu ovlivněno specifickým režimem obory a přizpůsobeno potřebám chovu mufloní a dančí zvěře.

Cílem je podpora druhově pestrých a stabilních lesních porostů prostřednictvím jemných výchovných zásahů. Tyto zásahy budou směřovat k postupnému vytváření diferencované porostní struktury s důrazem na zvýšení zastoupení listnatých dřevin. Luční porosty budeme obhospodařovávat šetrně, v souladu s přírodními podmínkami a biologickými potřebami daného stanoviště.

- LHC: 1522 Tanvald, JPRL 168A (mimo 168A11a)

- Katastrální území: Přívlaka (725692), parcela č. 1672/1, 1673/1, 1674/1, 1679, 1680/2, 1682, 1727/2, 1728, 1729/1, 1729/2, 1730/1, 1730/2,

- Lokalita se nenachází na území CHKO, MZCHÚ ani soustavy Natura 2000

V lokalitě se nachází fragmentů přirozených společenstev květnatých bučin, acidofilních bučin a suťových lesů na prudkých svazích v povodí Jizery. Uvedená společenstva se vyznačují pestrou skladbou dřevin původní druhové skladby, které jsou zároveň potenciálním přirozeným stanovištěm ohrožených a zvláště chráněných druhů, jako je jako například výr velký, čáp černý, dudek chocholatý, holub doupňák a některých zástupců netopýrů. Zároveň je plocha významným biotopem saproxylických živočichů (vázaných na mrtvé dřevo) a hub obecně.

Hlavním typem vegetace jsou zde květnaté a acidofilní bučiny na fylitovém a břidlicovém podloží. Květnaté bučiny a klenové bučiny se vyskytují zejména v nižších partiích přítomného svahu, tyto části jsou obohaceny jak vodou tak i živinami. To se projevuje i na dřevinné skladbě, kde má mimo buku významné zastoupení i javor klen. Zároveň je zde i bohaté bylinné patro. Naopak poměrně chudé je bylinné patro ve výše položených partiích ostrova, kde se vyskytují živinově chudé acidofilní bučiny. Lesní porosty na prudkých svazích jsou zde relativně dobře zachované, s přítomností mrtvého dřeva a stromů ve stádiu rozpadu. Mimo dominantní buk a javor se zde vyskytuje široká paleta převážně stanovištně původních dřevin, jako je například jasan ztepilý, lípa srdčitá, smrk ztepilý, jedle bělokorá, borovice lesní, olše lepkavá, bříza bělokorá, habr obecný a další. V přístupnějších částech ostrova je pak významněji zastoupen smrk ztepilý, se kterým se běžně lesnicky hospodaří.

‍

V rámci dotčeného území doposud probíhalo běžné lesnické hospodaření, které však mělo spíše extenzivní charakter, a to zejména na prudkém svahu, který je technologicky hůře dostupný pro lesní techniku. Tato skutečnosti se podepsala na dobře zachovaném stavu porostů v této lokalitě. Nejstarší části porostů jsou v současné době přibližně 150 let staré. V přístupnějších částech ostrova probíhalo konvenční lesnické hospodaření, zde byl hlavní hospodářskou dřevinou smrk ztepilý, snahou současného hospodaření je postupná přeměna smrkových porostů na porosty s pestřejší druhovou skladbou.

Hlavním cílem plánované péče je zachování a zlepšení stavu přítomných biotopů květnatých a acidofilních bučin. V tomto ohledu budeme maximálně podporovat přirozenou druhovou skladbu lesních porostů. V rámci péče podpoříme co nejpestřejší paletu původních dřevin. Porosty budeme v maximální míře obnovovat přirozeně nebo obnovou kombinovanou. Cílem lesnického hospodaření je členitější prostorová výstavba porostů s diferencovanou horizontální a vertikální strukturou. Tohoto stavu dosáhneme prostřednictvím dlouhé až nepřetržité obnovní doby a vhodnými výchovnými zásahy. Obnovu porostů budeme realizovat primárně prostřednictvím jednotlivého nebo skupinového výběru, dále prostřednictvím maloplošných clonných sečí ve více fázích.  V maximální míře budeme využívat a podporovat spontánní a autoregulační procesy s důrazem na přítomnost dřevin přirozené dřevinné skladby. Jako východiska obnovy budeme přednostně využívat části s vyšším zastoupením smrku. V částech porostů s převahou smrku bude probíhat postupná přeměna na porosty, které se svým charakterem budou blížit okolí. Mimo přirozené obnovy zde může být využita i umělá obnova pro vnos dřevin původní druhové skladby, které jsou méně zastoupené. Smrkové porosty však nebudeme přeměňovat živelně, ale postupně. Tak, aby byla využita jejich hospodářská hodnota. V lesních porostech zajistíme dostatečnou přítomnost mrtvého dřeva k zetlení v podobě odumřelých, doupných a biotopových stromů.