- LHC 1483 Hluboká nad Vltavou, JPRL 602A

- Katastrální území Dehtáře u Českých Budějovic

- Lokalita se nachází na rybníku Dehtář, ptačí oblast Dehtář

Dehtářský ostrov se nachází na stejnojmenném rybníce Dehtář, který je sedmým největším rybníkem v Jihočeském kraji a desátým v celé České republice. Nachází se 15 km na západ od Českých Budějovic na území obce Žabovřesky.  V roce 2009 byla v rámci vytváření soustavy Natura 2000 vyhlášena ptačí oblast Dehtář o rozloze 351.95 ha. Vyskytuje se zde mnoho druhů vodního ptactva, například rybák obecný (Sterna hirundo) a husa velká (Anser anser).

Na ostrově se dlouhodobě vyskytuje stabilní hnízdní kolonie volavek popelavých (Ardea cinerea). Volavky popelavé hnízdí především v korunách vysokých stromů a na hnízdiště se páry každoročně vrací.

Dále je na většině plochy ostrova starý porost (cca 140 let) dubu a borovice, v menší míře jsou zastoupeny porosty mladší (cca 1,30 ha do 30 let věku). Je zde tedy předpoklad výskytu druhů vázaných na odumírající, mrtvé a trouchnivějící dřevo.

V současné době jsou na ostrově prováděny jen nejnutnější pěstební práce na mladých porostech. Ve starých porostech je prováděna pouze nejnutnější nahodilá těžba. V porostu s vlastní ptačí kolonií nejsou prováděny zásahy žádné.

Ostrov byl historicky využíván především rybářstvími, které hospodařili na rybníku Dehtář. Na pozemcích byly v minulosti chovány divoké kachny, z ostrova je přístup k tzv. „prubišti“ rybníka. Celý ostrov je spojen s pevninou umělou hrází vybudovanou rybáři v minulosti.

Na ostrově budeme provádět pouze těžbu k odstranění nebezpečných, případně zdraví ohrožujících stromů. Dále zde chceme provádět nutnou pěstební péči a následnou výchovu mladých lesních porostů. Vytěžené dřevo zejména starých dubů pak plánujeme v maximální možné míře ponechávat na místě pro vývoj chráněných druhů na něj vázaných.

-       LHC Ledeč nad Sázavou, oddělení a dílec: 334C,334D, 333A, 333B, 333C, 333D, 339D

-       Katastrální území Borovsko, pozemek č. 326/1,270, 391/2, 325/2 a k.ú. Hulice pozemek č. 242/1

-       Lokalita navazuje na hadcový lom u obce Bernartice

-       V ochranném pásmu vodního zdroje, vodní nádrže Švihov

Dolnokralovické hadce jsou jednou z nejvýznamnějších hadcových lokalit v ČR. Jedná se o oblast s největším výskytem hadcových (sub)endemitů, tedy druhů téměř výlučně vázaných na určité omezené území. Unikátní je zapojení několika vegetačně rozdílných typů. Jsou to štěrbinové vegetace hadcových skal a drolin na příkrých svazích a hadcové bory. Nejvýznamnější je výskyt českého endemitu, kriticky ohroženého druhu kuřičky Smejkalovy (Minuartia smejkalii) přímo na hadcových skalkách. Vzhledem k unikátnosti druhu a jeho omezenému výskytu je kuřička Smejkalova chráněna zákonem jak na české, tak i mezinárodní úrovni.

Kuřička Smejkalova (Minuartia smejkalii) je nenápadná trsnatá rostlina, která kvete drobnými bílými kvítky. Hlavní doba květu je převážně v červnu až v červenci. Během horkého a suchého léta pak rostliny na skalkách usychají. Pokud je ale příznivý podzim, rostliny opět obrazí a vykvetou. Kuřička se rozmnožuje převážně pomocí semen či vegetativně rozpadem trsů na několik menších.

Vyskytuje se pouze na stanovištích tvořených hadcem. Preferuje osluněná stanoviště až polostín bez přílišné konkurence ostatních rostlin. Jakmile však dojde k nárůstu množství okolních rostlin či k většímu zastínění lokality, kuřičce hadcové se přestane dařit a poměrně rychle vyhyne.

Další kriticky ohrožené druhy vázané na hadcové podloží jsou mochna Crantzova hadcová (Potentila crantzii ssp. Serpentini), teplomilná pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla) či hvozdík kartouzek hadcový (Dianthus carthusianorum subsp. Capillifrons).

Aktuálně se zde nachází hadcový bor s převahou borovice lesní a ostrůvkovitě vyvinutou typickou hadcovou vegetací. V prosvětlených plochách dochází ke značnému rozrůstání třtiny rákosovité (Calamagrostis arundinacea) a ostružiníků (Rubus sp.), jejichž kompaktní porosty omezují hadcovou vegetaci.

Lokalita Dolnokralovické hadce se nachází ve východní části okresu Benešov. Hadcové těleso zde zaujímá rozlohu cca 275 km². Původně celistvá oblast ale byla značně fragmentována výstavbou přehradní nádrže Švihov v 70. letech minulého století, kdy došlo k zatopení nejméně poloviny hadcových skal. Dále byla lokalita rozdělena výstavbou dálnice D1.

Kuřička Smejkalova se dostala do České republiky v době ledové, kdy se šířily horské druhy z Alp i do nižších poloh a do téměř celé Evropy. Po skončení doby ledové zde kuřička zůstala a díky izolaci od svých příbuzných a specifickým stanovištním podmínkám se vyvinula v nový druh.

V lokalitě Dolnokralovické hadce se vyskytuje větší životaschopná populace. Zbývající populace je roztroušena na řadě menších lokalit na březích přehrady.

Český svaz ochránců přírody již více jak 25 let monitoruje lokality výskytu hadcových druhů, na Dolnokralovických hadcích byl opakovaně proveden botanický průzkum.

Péči zaměříme na opatření ve prospěch hadcových druhů.

Plochy budeme udržovat proti zarůstání konkurenčně silných rostlin, především expandující třtinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea). Prováděno bude pravidelné sečení ploch a řízená pastva stáda ovcí. Dále prosvětlíme jednotlivá místa výskytu hadcových druhů a zajistíme narušení půdního povrchu pro zlepšení jejich konkurenceschopnosti.

Umělá obnova bude prováděna přednostně dřevinami přirozené druhové skladby dle příslušného souboru lesních typů, v místech výskytu předmětů ochrany pak pouze geograficky původními dřevinami. Při těžbě lesníci nebudou používat těžkou techniku, aby nebyl předmět ochrany nevratně poškozen. Vyloučeno je použití herbicidů, hnojení či vápnění pozemků. Úprava povrchu pozemních komunikací je možná pouze za použití místního přírodního materiálu stejného geologického původu.