- LHC Židlochovice (2020-2029), JPRL 117C9

- Katastrální území Židlochovice, parcela 2319

Lokalita je součástí většího lesního komplexu Velký hájek (někdy jen Hájek, 22 ha) nacházející se na temeni kopce Výhon. Jedná se o největší lesní komplex v kopcovité krajině vyvýšeniny Výhonu (355 m n.m., nejvyšší vrchol Pracké pahorkatiny), tvořené především sady, zahradami, postagrárními lady a zemědělsky obhospodařovanou ornou půdou. Jako ostrov obnovy přírody je vymezena pouze jihozápadní část, která má odlišný charakter od ostatních částí lesního komplexu.

Biologicky je velmi hodnotný jihozápadní okraj doubravy s četnými duby šípáky (Quercus pubescens) a teplomilnou flórou a faunou. V lesním okraji a vlastním porostu nacházíme mnohé druhy vázané na zásadité vápencové podloží, jako je kupříkladu kamejka modronachová (Buglossoides purpurocaerulea) a dalších teplomilné druhy jako medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) či plamének přímý (Clematis recta). Až dominantním druhem bylinného podrostu je místy konvalinka vonná (Convallaria majalis). Dřevinná skladba porostu je tvořena dubem zimním, při JZ okraji dubem šípákem, lípou srdčitou, habrem a javory – klenem, babykou, břízou či borovicí lesní. Velmi zajímavý je i výskyt jeřábu oskeruše, jehož tři stromy rostou u cesty nedaleko křižovatky k myslivecké chatě. Najdeme zde však i další z teplomilných druhů jeřábů – jeřáb břek. Vegetace v prostoru bývalých vápencových těžebních jam je doplněna četnými keři – lískou, řešetlákem počistivým, ptačím zobem, svídou krvavou, brslenem bradavičnatým a hlohy. Z nepůvodních dřevin je významně zastoupen i trnovník akát.

Jedná se o teplomilnou doubravu na vápencovém podloží tvořenou třetihorními mořskými sedimenty spodního bádenu. Tyto horizontálně uložené vrstvy řasových a písčitých vápenců vystupují v jihozápadní polovině k povrchu a jsou otevřeny malými lomovými jámami historicky využívanými k těžbě vápence. Takto zde byl vytvořen zajímavý mikroreliéf, který umožnil vznik specifického biotopu, dnes již zcela zarostlého dřevinnou vegetací. Vytěžený kámen byl v minulosti používán jako stavební materiál do základů domů a na stavbu kamenných zdí. Jeden z malých lomů s vápencovou římsou je nazýván místními Jestřábka.

Ojedinělý fragment teplomilné doubravy je z pohledu biodiverzity širšího okolí velmi cenným územím. Lesní hospodaření by mělo mít spíše extenzivní charakter. Vysýchavé stanoviště a členitý reliéf neposkytuje vhodné podmínky pro produkční funkci lesa. Těžebními zásahy by bylo vhodné omezovat zastoupení trnovníku akátu. Bezpodmínečným požadavkem před provedením těžby je však předchozí injektáž akátu glyfosátem tak, aby byla vyloučena regenerace akátu pařezovou či kořenovou výmladností. Vhodná je podpora vzácnějších dřevin, a to především jeřábu oskeruše a břeku buď uvolňováním semenáčků těchto dřevin odtěžením okolních dřevin, či cílenou výsadbou do prosvětlených míst s důkladnou individuální ochranou.

- LHC Bučovice (od r. 2026 LHC Ždánický les), JPRL 201C8, 201C4 část, 201C4a, 201B2, 201B3, 201B6, 201B5, 201A10 část, 201C16 část, 201C3, 201C1, 201C0, 201C4, 201C1b

- Katastrální území Archlebov, parcela 5498, 5499, 5497 část

Na lokalitě se vyskytuje zřejmě jedna z posledních mikropopulací cikády viničné (Tibicina haematodes) v České republice. Dubový vrch u Archlebova je jedinou současně známou lokalitou výskytu cikády viničné u nás (Malenovský I. 2016). Dle platné legislativy na ochranu přírody je u nás tento druh řazen do kategorie kriticky ohrožený druh. Areál výskytu tohoto druhu zahrnuje jižní Evropu, u nás se nachází na severním okraji. Výskyt cikády viničné je v České republice spolehlivě udáván pouze z jižních svahů Ždánického lesa na jihovýchodní Moravě, a to konkrétně z okolí obcí Archlebov a Lovčice (okres Hodonín), přičemž nejstarší publikované údaje odtud pocházejí z konce 19. století (Klvaňa 1900 in Malenovský I. 2016).

Cikáda viničná se projevuje typickým zvukovým projevem samce, který se skládá ze souvislých monotónně cvrčivých zvuků s kratšími pauzami. Odtud nepochybně vznikla dvě trefná lidová jména pro cikádu viničnou: „crčák/cvrčák“ (používáno obyvateli Archlebova). Dospělí samci jsou v Archlebově aktivní od začátku druhé dekády června do začátku třetí dekády července. V této době se samci se zdržují téměř výhradně v korunách vysokých stromů (zpravidla okolo 15–20 m nad zemí), nejčastěji dubu zimního. Proto je třeba zachovat stávající dubové porosty. Porostní okraj je důležitým biotopem druhu, neboť zde dochází pod zemí k vývoji larev na osluněných místech v dosahu kořenů dřevin, tj. v horní části svahů vinic, jejich rozhraní s lesem a křovinatou mezí či na okraji lesa s pasekami a bývalými úhory.

Populace cikády viničné na Dubovém vrchu u Archlebova obývá prostor o rozloze přibližně 14 ha na svahu s jihovýchodní až jihozápadní expozicí v nadmořské výšce 325–370 m. Vyskytuje se na něm poměrně pestrá kombinace různých biotopů – šetrně obhospodařovaných vinic (v režimu ekologické a integrované produkce), zahrádek a úhorů na bývalých drobných zemědělských políčkách zarůstajících suchomilnou travní vegetací, hustě zarostlých křovinatých mezí na místě bývalých ovocných sadů a v porotním okraji lesa panonské dubohabřiny včetně paseky různého stáří.

Lesní ekosystém je tvořen komplexem porostních skupin. Nejstarší porosty v severozápadní části s převahou dubu mají dnes 160 let a začínají se postupně rozpadat. Původně homogenní komplex dubového porostu byl již předešlých desetiletích postupně rozpracován obnovní těžbou. Dnes se zde nachází věkově a druhově pestrá mozaika lesních porostů.

K udržení výskytu druhu u Archlebova je pravděpodobně důležité pokračovat v šetrném obhospodařování zemědělských pozemků a navazujícího lesa. Znamená to vyloučit používání insekticidů, herbicidů a umělých hnojiv a dalších intenzivních zemědělských a lesnických zásahů do biotopů tohoto druhu. Je žádoucí maximálně prodloužit obnovní dobu lesních porostů tvořících porostní okraj. V navazujících lesních porostech plánujeme při výsadbě používat stanovištně vhodné domácí druhy dřevin a vyloučit použití jehličnanů (borovice, modřín, smrk). Pozitivní vliv může přinést mírné postupné prosvětlení částí stávajících porostů, proto jsme již v roce 2024 prosvětlili porostní skupinu 201C8. Důležité je rovněž zachování, případně podpoření rozvoje plášťů křovin s původní druhovou skladbou (trnka, ptačí zob, babyka apod.) na okrajích vinic, lesa a pasek. Za účelem realizace specifického managementu je vhodná změna kategorizace lesních porostů na les zvláštního určení (lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti).